TJ Sokol
Havlíčkova Borová

Ta se dá vesměs hodnotit kladným způsobem. Cíl, který si sami hráči a vedení předsevzali, se splnit podařilo a s postavením ve středu tabulky na sedmém místě zavládla víceméně spokojenost.

Kádr se měnil
Jak už to tak často bývá, hrát se začalo s poměrně širokým kádrem, který se ale postupně vystříbřil a u několika hráčů počáteční elán již po pár zápasech odpadl. Nejcitelnější ztrátou bylo přerušení činnosti u mladého útočníka Zbyňka Tonara, kterému se na podzim podařilo vsítit několik důležitých branek. I kvůli tomu se občas objevily střelecké problémy, které pomáhal hasit z áčka povolaný rychlík Radek Klement, který byl nejlepším podzimním střelcem rezervy. To se ale podařilo postupem času zalepit mimo jiné dvěma příchody do útočné formace. Ze Světlé přišel v zimě na přestup Milan Štefáček a již v průběhu podzimu začal do hry zasahovat Vojta Novosad. Oběma se podařilo na jaře dohromady zatížit konta soupeřů dvanácti zásahy a zařadili se takřka těsně pod čelo střelecké tabulky Borové. Podobně jako na houpačce na tom byla v podzimní části i záložní řada, ale i jí prospěly jarní příchody hned několika hráčů – tentokráte rekonvalescentů. Do hry se vrátil Luboš Havlíček, Karel Veselý a Karel Šmíd, kteří do první poloviny sezony takřka nezasáhli a během jara se ukázali být pro hru přínosem. V tomto směru byla jistotou pouze obrana, kde je stabilních beků dostatek a nebylo třeba ji prakticky vůbec doplňovat hráči z jiných řad. Pilířem právě defenzivní vozby byl zkušený kapitán Zdeněk Žák, i když si ani on občas nějakou hrubku neodpustil. Jako opora si až na několik zaváhání počínal i prakticky jediný čistokrevný brankář B týmu Štefan Lupták, kterého po zranění dubloval právě Žák. Kaňkou na hře týmu ale byla například to, že se týmu často nedařily zvládat druhé poločas, potžmo poslední minuty zápasu, což se také bodově negativně promítlo do celké tabulky. Na vině zřejmě byla i horší fyzická kondice. To se ale snad podaří do příští sezóny vymítit.

Na tomto místě je třeba pochválit i vedení. Tým si pod svá křídla vzal zkušený Míla Němec a vedoucí Zdeněk Štěpán, kterým patří nemalý dík.
Nejhorší okamžiky si vedení i hráči prožili v podzimním zápase na hřišti České Bělé, která Borovou rozstřílela 8:0. Naopak srdce fajnšmekra nejvíce zaplesalo v jarním střetnutí s Úsobím, které si z rodiště Karla Havlíčka odvezlo šestigólový debakl.
Spokojenost vládla s působením v soutěži i v jiných směrech. Na utkání chodilo i přes ranní začátky poměrně dost spokojených diváků a také se vytvořil vynikající kolektiv ze širokého věkového spektra hráčů.

Cíle budou příště vyšší
Cílem pro příští sezónu by mohlo být tentokráte hrát do pátého místa. Otázkou také je zapojení dorostenců, kteří již skončili ve své věkové kategorii a měli by se zapojit k A nebo B týmu mužů. Příkladem a nadějí do budoucna pro dospělá družstva by v tomto směru mohl být ještě dorostenec Vašek Pecha, který se již v několika zápasech úspěšně připojil k rezervě již bétřídní Borové.
Velice zdařilý byl i zlatý hřeb sezóny, totiž slavnost na jejím konci, která se velice příjemně spojila i s oslavami postupu A týmu.
Snad se bude podobně a ještě lépe dařit i v příštím ročníku.